6. číslo | Reliéf světa

Sen o Tristanu | soutěž Růžové brýle

Je den po uzávěrce Moudu a i soutěže Růžové brýle. Tentokrát spoilerovat z nového čísla nebudu, ale zveřejním článek, který mi přišel do soutěže. Kvůli překročení horního limitu 520 slov jsem ho nemohla počítat za soutěžní. Přesto se mi ale téma článku líbí, a tak je aspoň tady.

Sen o Tristanu

Vždycky to byla ta starší generace, která říkávala: to za nás bylo lépe. Říkali to naši pradědové našim dědům, říkali to naši dědové našim otcům, říkali to naši otcové nám. Takže teď je řada na nás. Abychom udrželi tradici a říkali svým dětem: to za našeho mládí bylo lépe. Pokud by to tak opravdu bylo, pokud by svět byl při každé výměně generací horší a horší, muselo by tu už dnes být skutečné Dantovo peklo. Vyprahlá pustina a v ní zbělené kosti posledních lidí. Tak jak to vlastně doopravdy je?

Faktem zůstává, že svět se právě v těchto letech zřejmě ocitl na jakési pomyslné křižovatce svého dalšího bytí a nebytí. Při dnešní vojenské technologii a rozbujelé vojenské mašinérii by takovou další světovou válku pocítili za pár hodin i na takovém ostrůvku Tristan Da Cunha, zapomenutém kousku skály uprostřed jižního Atlantiku. K tomu ostrůvku se vrátím ještě na konci své úvahy. Jak tedy mám dnešní svět vidět. Být optimistou s růžovými brýlemi, nebo pesimistou s tmavými?

5. číslo | Fortissimo

Životní cíle blogerů/blogerek

Položila jsem pár blogerům otázku, čeho chtějí v životě dosáhnout a proč. Cílem bylo zjistit, jak se liší názory lidí s minimálními věkovými rozdíly.


Procestovat Mexiko, protože miluji jejich jídlo a památky a bydlet na jihu Itálie. :) http://hannylough.blogspot.cz/

Precestovať celú Európu a Austráliu, zostať žiť v Londýne a mať úspešnú kaviareň. :) http://itsromanaxx.blogspot.co.uk/ 

Stát se veřejně známou osobností. Jednou bych chtěl být v managementu svého oblíbeného klubu - Sparty Praha. Rozjet vlastní business, který by mě uživil a naplňoval. Dalším cílem je se prosadit v politice. Nicméně vše se splnit určitě nemůže.:D http://veselka.tk/

Určitě bych chtěla být šťastná a spokojená! :) Protože to je pro mě to nejdůležitější. A pak už jen takové "detaily" jako třeba procestovat celý svět. :D
http://denyii.blogspot.cz/

Já bych chtěla za život navštívit každý kontinent. Zatím mám za sebou 2, samozřejmě proto, že miluju cestování. Plus bych chtěla svou vlastní kosmetickou značku a slavný blog. Ale nejraději bych samozřejmě chtěla být šťastná a spokojená. :) http://withthecharm.blogspot.cz/

Navštívit Machu Picchu, Stonehenge, Angkorské chrámy, Velikonoční ostrov, zkrátka místa která jsou zahalena do záhad. Navštívit USA s kamarády, jelikož jsou pro mě úplně super. http://worldbycg.blogspot.cz/

Chtěla bych někomu změnit život k lepšímu, dostat se do Keni a Indie. A chtěla bych mít v budoucnu nějakou super práci, která by mě bavila. :) http://tuoreblog.blogspot.cz/ 

4. číslo | Popelčin střevíček

4. číslo Moudu je vydané :)

Na co se těšít ve 4. čísle?

Za pár dní vyjde další, již 4. číslo Moudu. A na co bude zaměřené?

Název Popelčin střevíček by mohl odhalit jednu stěžejší oblast - pohádky. Pro další jsem však musela zapátrat hlouběji - do metafor a povídek. Co jsem vymyslela je zatím tajemství, dnes vám odhalím část článku z oblastni pohádkové.

Jste připraveni na Popelku v moderní době?

Mám 3 dny na to, abych se připravila na kamarádčinu oslavu 16. narozenin. No, "oslavu". Je to ples. Lucía si na tyhle věci hodně potrpí. Šaty a tanec jsou samozřejmostí. A já? Nemám co na sebe a neumím jediný krok. A ještě mám strach z toho, co všechno zvládnu za ten večer pokazit. Jsem totiž hrozně nešikovná. 

Teď mi volala Lucía. Její kamarád by byl ochotný mě narychlo naučit nějaké základní kroky, abych zvládla alespoň něco odtancovat. Teda kámoško, ty mi dáváš! Přijede ve 4. To znamená, že mám půl hodiny na to, abych ze sebe udělala člověka a převlékla se aspoň do čistého oblečení. No panebože, tak málo času!   

 Přišel včas. Na minutu přesně. Když jsem otevřela, uviděla jsem vysokého kluka s velkými rameny. Oči měl modré a vlasy světlé. Nevypadal vůbec špatně.
 

"Ahoj. Jsem Adam. Lucía mě posílá. Prý tě mám naučit tancovat. Pochopil jsem dobře, že na to máme tři dny?"
   

 Citíla jsem, jak se začínám červenat. Ten hlas bych mohla poslouchat celé hodiny. Kruci, hlavně klídek!
   

 "Ahoj, Monika. Pochopil jsi to správně. Za tři dny má oslavu a já... jsem to nikdy nezkoušela, nikdy jsem netancovala. Taneční nám ještě nezačalo, takže..."
 

"Takže tu nebudeme stát a půjdeme na to, ne?"
   

 Celá mimo jsem se vbatolila dovnitř a on sebevědomým krokem vešel za mnou. Já jsem každému nalila sklenici vody. Trochu se mi při tom třepala ruka, ale povedlo se mi "jen" pokapat stůl. Copak mě tak znervózňuje? Musím se okamžitě uklidnit nebo to nedopadne dobře!
   

 Přesunuli jsme se do mého pokoje. Adam přinesl i CDéčko, které vložil do rádia a nechal mě poslechnout si první písničku. Já jsem seděla na posteli a snažila se vnímat tu hudbu. Pořád jsem ale koukala na ten jeho úsměv. Vypadal fakt sympaticky, když dřepěl u rádia a soustředil se na to, co poslouchá. Když skladba skončila, zvedli jsme se. Já jsem si uvědomila, že jsem nezachytila kromě prvních pár tónů vůbec nic. Kromě jeho, samozřejmě. 
   

 Adam mě chytil kolem pasu a ukázal mi první krok. Ten jsem kupodivu zvládla. Pak mě pustil a předvedl pokračování beze mě. Zeptal se, jestli jsem to pochopila a já i přesto, že jsem vůbec nepobrala, kam se kdy přesouval a jak se pohyboval, jsem přikývla. Opět mě tedy vzal kolem pasu. Byla jsem taková nesvá. Nikdy u mě kluk nebyl takhle blízko. Určitě jsem vypadala jako rajče. Šla jsem úplně jinak než on. Připadala jsem si jako hrozný nešika. 

Zajímá vás, jak bude příběh pokračovat? Co bude popelčiným střevíčkem? Celý příběh vyjde v čísle Popelčiným střevíček.

3. číslo | Dotek smrti

3. číslo Moudu

DOTEK SMRTI

online | download